...
V této fázi se buňka připravuje na jaderné dělení (mitózu) a to tak, že dochází k syntéze specifických proteinů umožňující jeho správný průběh. Také v této fázi mají reparační mechanismy možnost opravit případné mutace, proto se zde nachází další kontrolní bod buněčného cyklu. Touto fází končí interfáze a buňka vstupuje do M – fáze (mitózy).
M – fáze (
...
mitóza)
Mitóza, nebo-li jaderné dělení, je zpravidla časově nejkratší ze všech fází buněčného cyklu a skládá se ze čtyř po sobě jdoucích fází.
...
Je závěrem jaderného dělení. Chromozomy se na opačných pólech buňky opět prodlužují a jsou postupně obklopovány jaderným obalem. Vznikají tak dceřiná jádra a dělící vřeténko se rozpadá.
...
Cytokineze
Po jaderném dělení zpravidla následuje vlastní dělení buňky neboli cytokineze. Cytokineze je tedy proces, při kterém dochází k rozdělení cytoplazmy a organel mezi dvě dceřiné buňky. U živočišných buněk se vytváří kontraktilní prstenec, který „škrtí“ buňku na dvě části.
...
Každá buňka prochází během svého vývinu větším počtem následně jdoucích buněčných cyklů. V určité fázi vývoje však po ukončení mitózy vstoupí do G0 fáze, v níž může setrvat až do konce života (zároveň ale nemusí - může se aktivovat a vrátit do cyklu, pokud je to potřeba, například při regeneraci tkání). Tyto buňky jsou již zralé a začínají zastávat svoji specifickou funkci v organismu.
Meióza
Meiotickým dělením vznikají pohlavní buňky. Při tomto procesu dochází v buňkách ke snížení počtu chromozomů. Splynutím vajíčka a spermie (gamety) vzniká diploidní somatická buňka, zvaná zygota. Jestliže je zygota diploidní buňkou, je potřeba, aby byl počet chromozomů v gametách poloviční (haploidní). Jinak by vznikla buňka se čtyřnásobným počtem chromozomů. K redukci počtu chromozomů slouží právě meiotické dělení, které se na první pohled podobá tomu mitotickému, ale na rozdíl od něj, probíhá meióza ve dvou, po sobě jdoucích jaderných dělení.
Jednotlivé fáze meiózy
První meiotické dělení – redukční
Na začátku tohoto dělení stojí diploidní buňka, která prošla interfází buněčného cyklu (proto jsou v jejím jádře dvouchromatidové chromozomy)
Profáze – v jádře buňky se k sobě přikládají pomocí zvláštního proteinového komplexu jednotlivé chromozomy. Vzniklé útvary nazýváme bivalenty. V nich dochází k procesu zvaném crossing – over, kdy dochází ke vzájemné výměně částí chromatid mezi homologickými chromozomy, čímž dochází ke kombinování alel genů. V závěru této fáze zaniká proteinový komplex v bivalentech a jaderná membrána se rozpadá.
Metafáze – páry homologických chromozomů se shromažďují v ekvatoriální rovině a připojují se na vznikající dělící vřeténko
Anafáze – v této fázi vlákna dělícího vřeténka od sebe neoddělují chromatidy dvouchromatidových chromozomů (jako v mitóze), ale celé chromozomy z bývalých bivalentů. Do nových dceřiných jader tak přechází z původního páru vždy jeden homologický chromozom.
Telofáze – Probíhá stejně jako u mitózy. V jejím závěru vznikají dvě dceřiná jádra.
Druhé meiotické dělení - ekvační
Dceřinné buňky pak vstupují do druhého meiotického dělení. Jde v podstatě o mitózu, sloužící k rozdělení dvouchromatidových chromozomů na jednochromatidové.
Z jedné mateřské diploidní buňky vzniknou po dvou meiotických děleních čtyři dceřinné haploidní buňky. Vzhledem k tomu, že v gametách je každý chromozom přítomen jen v jedné kopii, získává zygota od každého rodiče jeden z homologických chromozomů. V jejím jádře se kombinuje polovina mateřského a polovina otcovského genomu. V dalším vývoji už se zygota dělí mitoticky.
...
Kdy končí život buňky?
Život buňky může skončit různými způsoby, a to v závislosti na typu buňky, jejím prostředí a dalších faktorech.
...
Život buňky končí, když se aktivují signály pro apoptózu, dojde k poškození, které nelze opravit, nebo když buňka dosáhne svého limitu dělení (například v případě senescence). Tento proces je nezbytný pro udržení rovnováhy v organismu, odstranění poškozených buněk a prevenci vzniku nádorů.
...